Před dvěma sty dvaceti lety (7. 5. 1797) se narodil Jan Nepomuk František Rafael Beitl, zakladatel a první ředitel Ústavu pro nevidomé v Brně.

Beitl přišel do Brna v první polovině 30. let 19. století, a to z Maďarska, kde se také věnoval nevidomým. V roce 1835 podal moravskému guberniu žádost o povolení zřídit soukromé učební kursy pro slepé děti Moravy a Slezska v Brně, a to do doby, než bude zřízen veřejný vzdělávací ústav. Beitl sám, ač ne příliš majetný, zakoupil dům v Zábrdovicích, kde žil a věnoval se  nevidomým. „Slepota byla často důsledkem chudoby, takže rodiče svěřenců nemohli platit za pobyt v Beitlově ústavu. On sám založil s chráněnci dechový orchestr, s nímž si nevidomí přivydělávali, aby měli co jíst a do čeho se oblékat. Také je vedl k  řemeslu,“ říká autorka výstavy Eliška Hluší z Oddělení dokumentace slepecké historie TMB.

Moravskoslezské gubernium připravovalo výstavbu budovy pro ústav nevidomých. Budova byla dostavěna v roce 1846 a Jan Rafael Beitl byl povolán k vedení ústavu. Vláda mu povolila vzít s sebou do nového ústavu 15 svých nevidomých chovanců.

Budova Ústavu na Raadvitově nám v r. 1846

„První rok Beitl nedostával plat a navíc se musel zaručit, že uživí a bude oblékat celkem 18 chovanců na své náklady, “ vysvětlila dále Eliška Hluší. Slavnostní otevření ústavu se konalo v březnu 1847 (letos je to 170 let) a od té doby byl Beitl placeným ředitelem Ústavu pro nevidomé v Brně. Svou činnost v Brně dobrovolně ukončil pro neshody s kuratoriem koncem srpna 1852 a město opustil.

„Význam osobnosti Jana Rafaela Beitla spočívá zejména v tom, že to byl ve své době s Johannem Wilhelmem Kleinem jediný filantrop vzdělaný v historii tyflopedie. Pro nevidomé byl ve své době velkým přínosem, protože založil několik ústavů pro nevidomé (Vídeň, Bratislava – Pešť), a také jim dával na tehdejší dobu plnohodnotné vzdělání, které jim po ukončení pobytu v zařízeních umožnilo samostatně se živit,“ zhodnotila význam Jana Rafaela Beitla Eliška Hluší.